Rozhovor o vládních nouzových opatřeních

Souhlasíte jako právník s opatřeními, která vydala vláda k boji proti epidemii koronaviru?

Ústavní zákon o bezpečnosti státu upravující nouzový stav byl přijat na jaře 1998. Pro jeho přijetí byla nutná dohoda Václava Klause a jeho ODS s Milošem Zemanem a jeho sociální demokracií. Oba politici neměli rádi tehdejšího prezidenta Václava Havla, proto byl vyřazen z rozhodování o nouzovém stavu prezident. To je chyba. V době výjimečné posiluje výkonná moc, ale i zde se musí pamatovat na ochranu před zneužitím moci. V řadě demokratických států mimořádné stavy vyhlašuje prezident na návrh vlády. U nás je to jen v působnosti vlády, fakticky jejího předsedy. Vláda má zpravidla i většinu Poslanecké sněmovny, ani zde nelze očekávat, že se vládě postaví. Prezident republiky může být významný kontrolní prvek. To, že byl vyšachován ze spolurozhodování o výjimečných stavech, je špatné.

Prezident Miloš Zeman opatření vlády podpořil. Nicméně rozhodující není jen jejich rozsah dnes, ale také jejich trvání v čase. A pro důvěru ve stát je potřebná i důvěra v osoby, které jej reprezentují. Andrej Babiš dříve vycházel s totalitním režimem a po roce 1989 budoval svůj podnik jako tvrdý podnikatel. Autoritativní, chcete-li manažerský, způsob rozhodování je mu blízký. Miloš Zeman se projevil v době totality jako člověk, který se umí zneužívání moci postavit, byť věděl, že to bude mít vůči němu negativní následky. Dodnes si pamatuji, jak jsme četli s nadšením jeho slavný článek v T-magazínu 1989. Má mnoho načteno z literatury o moderní historii a politice. Kdyby měl vliv na výjimečné stavy prezident republiky, byl bych z pohledu ochrany základů demokracie klidnější, než když vše ovládá jen vláda.

Je podle vás rozsah opatření přehnaný, jak si někteří stěžují? Obstojí přijatá opatření v „testu přiměřenosti“?

Některá omezení jsou pochopitelná – omezení vstupu cizinců z rizikových států. Některé kroky vlády jsou rozporné. Na jednu stranu vláda apelovala na občany, aby chodili do práce, proto nezavřela mateřské školky, aby rodiče nemuseli být s dětmi doma. Na druhou stranu zavřela základní školy, když děti do 10 let nemohou být doma samy. Přitom u dětí je průběh nemoci nejlehčí. Logicky má být chráněna starší generace, která kvůli zavření škol děti hlídá. Navíc obce začaly zavírat o své vůli školky, čímž situaci ještě ztěžují.

Nechci vládu zbytečně kritizovat, jde o novou situaci. I české povodně 2002 se zvládly lépe díky zkušenostem z moravských povodní 1997. Rozhodující však je, jak dlouho chce vláda přísná opatření udržovat. Vláda vir nezastaví, není Bůh. S různými nebezpečími lidé žijí normálním způsobem života. Vláda bude chtít prodloužit omezení pro lidi a věděla to již při jejich vyhlášení. To je salámová metoda. Čím déle budou opatření trvat, tím více si budeme zvykat na autoritářské vládnutí. Jsou evropské země, které drastická omezení lidí nezavádějí. Bude zajímavé porovnat, zda konečný počet nemocných a zemřelých bude u nich vyšší, či srovnatelný s námi.

Více zde: Rozhovor Zdeňka Koudelky o vládních nouzových opatřeních. Otázky kladl Jakub Vosáhlo. Parlamentní listy 21. 3. 2020.