O smyslu Senátu

Jsou státy, které mají jednokomorový parlament – Maďarsko, Slovensko, Dánsko, Švédsko a jiné dvoukomorový – Polsko, Rakousko, Nizozemí.

Ovšem platí zde werichovské rčení: Když už Senát je, tak má koukat, aby byl co k čemu. Smysl má, že skupina senátorů může podrobit vládou prosazený zákon kontrole Ústavního soudu. Rovněž smysl má vazba senátorů volených v konkrétním obvodě, zpravidla ve velikosti okresu, na místní obce a spolky. Senátor může fungovat i jako zástupce obcí v parlamentu. Již Tomáš G. Masaryk a Karel Čapek byli zastánci drobné práce, tehdy se tomu říkalo pragmatismus. Více než spory o politická prohlášení, které za rok nebudou zajímavé, je důležitá soustavná činnost na zlepšení práva u nás a že je, co zlepšovat.

Hitem politického boje před pár lety bylo zavedení kontrolních hlášení. Ať již je jejich daňový přínos jakýkoli, původně vládou protlačená verze byla velmi zatěžující především pro malé podnikatele. Skupina senátorů vedená moravským senátorem Ivo Valentou dala návrh Ústavnímu soudu na posouzení jeho ústavnosti. Část zákona skutečně Ústavní soud zrušil a i pod vlivem tohoto přístupu senátorů vláda sama nakonec učinila určité změny nejen v kontrolním hlášení, ale i elektronické evidenci a daňovém řádu, které alespoň částečně proti původní vládní verzi snížily byrokratickou zátěž malých podnikatelů. Malý podnikatel je v neskonale horší pozici. Věnuje se své práci a po večerech musí řešit neproduktivní administrativní zátěž. Velké podniky na to mají specializovaná pracoviště nebo účetní a daňové poradce. To si živnostník nemůže dovolit, nemá na to. Proto jakékoli snížení byrokratické zátěže je pro něj zásadní, byť to bude cesta drobných kroků. A méně byrokracie přivítají všichni, nejen podnikatelé.

Poslanec je volen v rámci kraje, tedy mnohem většího území než je senátní obvod. Senátor má větší šanci žít intenzivně se svým volebním obvodem. Samozřejmě záleží na jeho osobním přístupu. To, že naváže spolupráci se starosty či představiteli místních spolků, je přirozené. Jako vysokoškolský učitel ústavního a správního práva se problematice obcí věnuji. I zde opět oceňuji senátora Iva Valentu, který podporoval vzdělávací akce MUNICIPAL pro představitele místní samosprávy a to nejen na Moravě. Na rozdíl od ministrů, poslanců a senátorů naprostá většina zastupitelů na obcích nevykonává funkci jako své zaměstnání, ale až po své práci. Malé obce nemají armádu úředníků, zvolení zastupitelé jsou v tom sami. Na malých obcích i starostové nejsou často uvolněni pro výkon své funkce. A když studovali, věnovali se jiným věcem, než správě obcí. Jakákoli odborná pomoc je pro ně přínosem.

A opět ve prospěch obcí Ivo Valenta s jinými senátory využil své právo a podal návrh na zrušení daňového osvobození státu u daně z nemovitých věcí. Proč by neměl stát platit za své pozemky a budovy daň, která je příjmem obcí, když i stát chce, aby mu obec uklízela před barákem chodník a platila veřejné osvětlení.

I zákonodárnou činnost lze pojmout teatrálně nebo formou drobné práce. Jsou mediálně sledované bitvy o některé zákony, kdy je však předem jasné, jak věc dopadne. I když Senát navrhne změny, vládní většina v Poslanecké sněmovně, jej může přehlasovat. Ovšem Senát může přijít s návrhy, byť nejsou v centru zájmu novinářů, ale jde o rozumné věci a nakonec to uzná i Poslanecká sněmovna. Tedy zase ona drobná práce.

Senát může i podat vlastní návrh zákona. Zde je prostor, když určitou věc nechce navrhnout vláda, protože některé věci podceňuje nebo se bojí. Pro mne jako Moravana je takovým návrhem například snaha, aby cyklisté mohli na cyklostezkách a místních komunikacích jet na kole po požití malého množství alkoholu, netýkalo by se to rušných silnic. Proč se jinak na Moravě budovaly vinařské cyklostezky, když si oficiálně nemůže cyklista dát ani skleničku? Přitom se to v praxi běžně děje. Nebuďme pokrytci a dovolme to, co je normální. Žijme v normálním světě. Jsem rád, že dřívější moravský senátor Zdeněk Škromach navrhl takovou změnu zákona ve prospěch moravské vinařské krajiny i cyklistů. Tehdy to neprošlo, ale jeho nápadu se chopil jiný moravský senátor Ivo Valenta. Taky jezdím po Moravě na kole a mám rád víno, tož doufám, že to prosadí.

K volbám půjdu. I zde platí to werichovské, když už Senát je, tak má dělat, aby byl. A Senát to neudělá bez voličů. Oni rozhodují, kdo bude senátorem. Doufám, že v něm bude více těch, kteří jsou dělníci drobné a dobré práce jako je senátor Ivo Valenta.

Text Gabriely Wagnerové na České justici.cz o špatné práci senátora Miroslava Antla.