Cenzoři mlčí

Správce domény .cz CZ.NIC zablokoval prý dezinformační weby a odvolal se na doporučení vlády a konzultace bezpečnostních služeb. Snažil jsem se zjistit, kdo cenzuru oněch webu za stát inicioval.

Otázky po původci cenzury

Požádal jsem o tyto listiny:

1. Zaslání onoho doporučení vlády pro CZ.NIC z.s.p.o.

2. Zaslání rozhodnutí vlády nebo předsedy vlády o tom, že se zavádí cenzura a bude porušována Listina základních práv a svobod zakazující cenzuru.

3. Zaslání veškeré korespondence mezi CZ.NIC z.s.p.o. na jedné straně a vládou či Úřadem vlády na druhé straně za období únor 2022.

4. Zaslání kritérií, podle kterých se rozdělují weby na dezinformační a nedezinformační a určení funkce úřední osoby nebo představitele státu, který je vydal.

Ministerstvo vnitra – já nic, já muzikant

K dotazu na zjištění toho, zda patří Ministerstvo vnitra mezi složky, které iniciovaly cenzuru u CZ.NIC, Ministerstvo vnitra dopisem z 3. 3. 2022 prohlásilo, že „mezi těmito složkami MV nefigurovalo. Současně ani MV, ani ministr vnitra neučinili žádné rozhodnutí v souvislosti se zablokováním webů ze strany sdružení CZ.NIC a mezi MV a sdružením CZ.NIC neproběhla v této věci žádná korespondence.“.

Vláda

Úřad vlády zaslal usnesení vlády z 25. 2. 2022 č. 127, kde je v bodu III, že vláda „vyzývá všechny relevantní subjekty k přijetí potřebných opatření vedoucích k zamezení šíření nepravdivých a zavádějících informací v kybernetickém prostoru, které slouží k manipulování obyvatelstva České republiky směrem k ospravedlnění a schvalování aktuální ruské vojenské agrese vůči Ukrajině.“. Jinak Úřad vlády odmítl informace vydat s tím, že žádné takové informace nemá k dispozici. Seznam webů postižených cenzurou zaslané usnesení neobsahuje a už vůbec ne, jakými články prý podpořily ruský útok. Úřad vlády další informace neposlal, což lze vysvětlit tím, že

1. lže a zatajuje,

2. informace nemá, protože cenzuru vláda nechtěla a jde o výmysl CZ.NIC,

3. cenzuru vláda či její někteří představitelé chtěli ústně v neveřejných utajených jednáních s CZ.NIC, takže informace nejsou zachyceny písemně.

CZ.NIC

Sdružení CZ.NIC nesdělilo NIC. To hodnotím jako netransparentní jednání cenzora vycházející ze zneužití monopolního postavení na trhu k internetové doméně cz. Prostě využívají faktickou moc, kterou mají, a na dotazy občanů kašlou. Vnímám to jako poučení, že kdo nechce být okraden o ústavní právo na svobodu slova, nebude doménu .cz využívat, jak učinil Protiproud.info či Pravý prostor.net. Svoboda slova a sdružení CZ.NIC jsou rozdílné pojmy. Je to výzva, zda nezrealizovat moravskou zeměpisnou doménu nejvyššího řádu, jako má například Katalánsko .cat, jejíž správce by respektoval svobodu slova a ne tajemná doporučení pražské vlády.

Rakouský a německý typ cenzury, autocenzura

Na území Čech a Moravy máme zkušenost s rakouským a německým typem cenzury. Rakouský typ vznikl za habsburské monarchie a udržel se za první i druhé Československé republiky až do německé okupace 1939. Podstatou bylo, že o cenzuře rozhodoval pověřený a známý úředník. Podstatou cenzury byl konkrétní text, například článek v novinách. Pokud byl článek cenzurován, ostatní texty mohly být publikovány s tím, že místo cenzurovaného článku bylo prázdné místo. Tím se lidé dověděli, že zasáhla státní cenzura. Z principu je možné se proti takové cenzuře bránit soudní žalobou proti státu.

Nacistické Německo po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava zavedlo jiný typ, který nazývám německý a jenž v zásadě převzalo i totalitní Československo 1948-68. Cenzura již nebyla zaměřena na snadno identifikovatelnou viditelnou cenzuru konkrétních textů, zakázány byly celé noviny, knihy či divadelní hry. I v případě, že cenzor zasáhl proti povoleným novinám, nesměl být jeho zásah zveřejněn. Tedy zakázaný text musel být nahrazen jiným textem. Nesmělo být bílé místo, aby lidé nepoznali cenzorský zásah.

Mezi lety 1969-89 byla ústavně zrušena cenzura, ale vládnoucí moc ji nahradila autocenzurou. Tedy státní vnější zásah nahrazoval vnitřní dohled vedoucích redaktorů a sami redaktoři věděli, co mohou otisknout a co ne, protože by z toho měli problémy. Ovšem občas se díky odvaze redaktorů i náhodě, zvláště ke konci totality, povedlo zveřejnit text kritizující vládu. Takovým byl i článek Miloše Zemana Prognostika a přestavba v Technickém magazínu v srpnu 1989 a jeho následný rozhovor pro Hospodářský zápisník Československé televize.

Současná cenzura

Současná cenzura vychází z německého typu cenzury. Zakázány totiž byly celé weby s rozličnými texty. Cenzoři se nenamáhají označit, který článek je závadný. O nějakém zdůvodnění proč je konkrétní text závadný, nemůže být ani řeč. Na webu Protiproud bylo publikováno mnoho článků nemající se zahraniční politikou nic společného. Například články Michala Semína či Radomíra Malého o katolické věrouce a svatých nebo články o přírodním léčitelství či články o protiprávních covidistických opatřeních vlády a o jejich rušení Nejvyšším správním soudem. To vše cenzura vypnutím webu jako celku zakázala. Byly tam i vtipné koláže, které si dělaly srandu z vlády či dalších politiků. I to cenzura zakázala, už je závadné jako za Husáka vysmívat se držitelům moci.

Předseda vlády Petr Fiala označil vypnutí webů za odvážné rozhodnutí. Hodnotím jej jako zbabělé. Kdyby byl Fiala statečný, řekne, kdo jmenovitě rozhodl o seznamu oněch 8 webů na straně státu, kdo za stát jednal se sdružením CZ.NIC, kdo za stát určil, co je důvodem pro cenzurní zásah, a kdo za vládu stanovil, že již nebude dodržovat ústavní zákaz cenzury. Má-li vláda cenzuru zakázanou, nemůže ji ani doporučovat či si ji u soukromého subjektu objednat. Je to, jak kdyby vláda reagovala na zákaz trestu smrti tím, že si objedná u nějaké společnosti VRAŽDY s.r.o. smrt člověka.

Vypnutí webů je jejich pomyslná smrt. Je to snaha usmrtit vládě nepohodlné myšlenky. Myšlenky, které nejsou trestné, protože jinak by autory chtěla vláda trestně stíhat, ale stíhat je nemůže, tak se myšlenky snaží zabít cenzorským zásahem. Podstatou cenzury nikdy nebyla ochrana pravdy, ale moci.

Osobnost cenzora

V dobách rakouské cenzury, kdy cenzor se pod cenzorský zásah musel podepsat a obhájit jej v následné kritice i vůči svým nadřízeným, vyžadovala cenzorská práce člověka disponujícího intelektem a znalostmi. Nedostatek intelektu u současných cenzorů může být důvodem, proč nejsou schopni a ochotni určit konkrétní texty, které jim vadí, a plošně vypínají celé weby. Skutečnost, že facebook cenzuroval fotku Winstona Churchilla se samopalem a že Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám Ministerstva vnitra bojuje proti středoevropské identitě – viz jeho výplod Středoevropská identita jako součást protizápadního narativu na kvazi-mediální scéně – mne utvrzují v tom, že cenzuru dnes provádí hloupí lidé. Vždyť i současný premiér Petr Fiala vyšel z okruhu revue Proglas a časopisu Střední Evropa, které se ke střední Evropě hlásily. Kdypak si cenzoři došlápnou na něj?

Omezená demokracie 1945-48 a od roku 2022

Vrací se minulá doba omezené demokracie 1945-48. Je svoboda slova a politických názorů, ale jen v rámci povoleného hřiště. Tehdy to diktovaly strany Národní fronty, které svorně zakázaly agrárníky a jiné konkurenty. Nyní to diktuje – ale kdo vlastně? Když se k tomu nehlásí ani konkrétní člen vlády, ani Ministerstvo vnitra a přitom se CZ.NIC na vládu a její složky odkazuje.

Pokud někdo hlásá názory v rámci omezené svobody, kterou vláda toleruje, psát může. Pokud jde mimo vládou dovolené hřiště, snaží se jej umlčet způsobem, který není upraven zákonem. Namísto odvážného postavení se premiéra a vlády za vládní rozhodnutí, nastupuje zbabělé mlžení. Svoboda 90. let 20. století je pryč. Putujeme k únoru 1948, anebo se pokusíme situaci zvrátit a obnovit plnou a ne okrájenou demokracii a svobodu slova?

Rozhovor Zdeňka Koudelky o cenzuře a svobodě projevu, Parlamentní listy 25. 3. 2022.