Vydané mimořádné opatření má 21 stran nepřehledného textu, ale určitě nesplňuje zákonné předpoklady pro jeho vydání. Předně neexistuje souhlas vlády, dále zákon praví, že mimořádné opatření podle § 2 ministerstvo nebo krajská hygienická stanice nařídí pouze v nezbytně nutném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu. Plošný rozsah a neomezená platnost mi nepřipadá jako splnění této podmínky. To není taškařice s právem, to je jeho zjevné porušení a za to by měla být trestní nikoli jen politická odpovědnost.

Předposledním odstavcem se autor nabídl na ministerský post.

Muzu se zeptat, kde na strankach ministerstva je k nalezeni to vcerejsi opatreni? At se snazim sebevic, nemuzu to tam najit.

Podle mne to zveřejní až pokud mu to schválí zítra odpoledne vláda. Zítra platí to z 6.4.

A co když má ministr Arenberger pravdu a restrikce je třeba dál dodržovat ? Ošvejkujeme to zase a budeme se rochňat v X-té vlně epidemie ?

Jestli ma pravdu nebo ne je vcelku irelevantni k tomu, jestli muze postupovat v rozporu se zakonem a to jeste tak, ze to verejne deklaruje.

Ja porad nechapu, jak si vladni predstavitele muzou vubec dovolit se kdykoliv rozcilovat, ze lidi porusuji jejich narizeni, kdyz sami bezne porusuji zakony (a to casto primo tak, ze prave ta porusovana narizeni vydavaji v rozporu se zakonem).

Koudelko, nech se vyšetřit!

proč?

Ale vzdyť ho nikdo nebere vážně.

Bohužel právnické subjekty se tím řídit musí.

Budu se bránit tím, že nezákonná opatření nebudu dodržovat. V případě přistižení nebudu souhlasit s pokutou a budu žádat správní řízení.

Než k němu v našich podmínkách dojde, budou už opatření zrušená soudem.

Pandemic. zákon je místy zneužitím práva, bohužel v něčem kopíruje zák. o ochraně veřej. zdraví, kde rovněž zůstaly pozůstatky totalit. způsobu psaní zákonů. Např. je tu zmínka, že lze ev. nařídit očkování a vyšetřování, aniž by se to dostatečně definovalo: a opět by MZ ČR mohlo zkoušet prosadit podzákon. předpisem nejrůznější očkování a vyšetřování; omezování dalších svobod a práv na to pak navazuje. Jen se divím, že Nejvyšší správní soud podlehl politic. zakázce, že nezrušil největší nehoráznosti týkající se nuceného testování: jeden týden min. Havlíček vyhlásil, že půjde o neinvaz. samotesty, druhý týden se už začaly prosazovat invaziv. PCR (ústní pokyn, nikoli upřesněný v předpisech), druh vyšetření rozhoduje zaměstnavatel, ač to přísluší výlučně lékaři, není to opřeno o faktic. epidem. situaci v regionech ani navázáno na rizikové a nerizikové pracov. činnosti. Postoj soudu představuje právní fiasko, protože soudci vůbec nezvážili přiměřenost, vědec. odůvodněnost (ani PCR není spolehlivé na 100 %) aj. A hlavně jde o zákaz práce ve vztahu k lidem bez příznaků nemoci, pokud nepřistoupí na testování.